Procházka po obci

V Podolí a jeho okolí se nachází spoustu míst, která stojí za zmínku. Když jsme tuto sekci připravovali, sami jsme byli překvapení, kolik míst jsme nakonec dali dohromady a na která jsme již skoro zapomněli. Věříme, že pro Vás budou dobrou inspirací pro procházky. 

ULICE A ČÁSTI OBCE

Dědina
Část obce při hlavní silnici od Hospody Na rožku po Obecní úřad.

Chalůpky
Část obce při hlavní silnici od Obecního úřadu po druhý vjezd na Pastviště (u Novotného).

Záhumní – někdy též Za humny
Ulice získala svůj název proto, že zde vedla původně nezpevněná cesta, kterou se dostávali majitelé na svá humna a pole. Až do poloviny šedesátých let 20. století zde stály pouze 4 domy, ke kterým vedla pouze polní cesta. Výstavba ulice začala až na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

Sklepničky
Jedna z původních uliček Podolí, která svůj název získala podle sklepů, které byly zakopávány do svahů. Jeden z původních sklepů, který patřil velehradskému klášteru a později k mlýnu se doposud nachází napravo nad posledním domem v této ulici (na šířku měří 6 m, na délku 26 m a po určitou dobu ho používalo také JZD k uskladnění ovoce a zeleniny). Z ulice se bylo možno dostat vlevo na Dražné a nahoru na Bařinky.

Pastviště Ulice v okolí řeky Olšavy získala svůj název proto, že se sem vyháněly z celé vesnice husy a kačeny na pastvu a na vodu.

Kocúrkov
Dnes již téměř zaniklá ulička mezi cestou na Záhumní a do Sklepniček (nad obecními vývěskami). Z původních sedmi domů se zde do dnešní doby zachovaly pouze tři. 

Žleb
Svůj název nese ulice podle přírodního útvaru – žleb, ve kterém se nachází. Ulice se mohutně rozvíjela v době mezi válkami, v období rozvoje zaměstnanosti v Baťových závodech ve Zlíně, kam v té době hodně podolských občanů dojíždělo. Do závodů je tehdy vozil autobus, který mimojiné zastavoval také u Žleba.

Dražné
Nejnovější ulice v Podolí začala vyrůstat v roce 2003?, tzv. Dražné I a horní ulice tzv. Dražné II. v roce 2008. Před stavbou zde byla zemědělská půda, kterou obdělávali soukromníci i zemědělské družstvo Kunovice.

 

Veliké, někdy také Veliká
Jsou pozemky po levé straně silnice od vjezdu do ulice Pastviště po konec obce směrem na Veletiny (cca. 100 m za točnou autobusů).

Lipiny
Je sadařská a rekreační část katastru obce, ke které je možno se dostat po polní cestě z autobusové točny na konci Podolí. V oblasti je původní hájenka, myslivecká chata a několik menší chatek.

Galdův žleb
se nachází po levé straně cesty mezi Podolím a Míkovicemi. Původně tudy vedla důležitá obchodní cesta z Hluku, která překonávala bažiny mezi zmiňovanými obcemi. O významu tohoto přechodu svědčí i zdejší místní název Strážný.

PŘÍRODNÍ ZAJÍMAVOSTI

Neregulovaná Olšava
Řeka Olšava je levostranný přítok řeky Moravy o délce toku 44,9 km. Plocha povodí měří 520,5 km². Pramení v Bílých Karpatech, na západním úbočí vrchu Na Koncích (652 m), v nadmořské výšce 622,2 m u obce Pitín. Po celé své délce toku teče převážně západním směrem. Ústí do řeky Moravy u obce Kostelany, jihozápadně od Uherského Hradiště, v nadmořské výšce 177 m.

Průměrný průtok v Uherském Brodě na 22,10 říčním kilometru činí 2,14 m³/s. Stoletá voda zde dosahuje 270 m³/s.

Většina toku řeky Olšavy byla regulována. Zbytek přirozeného neregulovaného koryta řeky Olšavy, který se nachází mezi obcemi Podolí a Míkovice, byl v roce 1999 vyhlášen přírodní památkou.
Na březích roste vrba bílá, topol černý, trnovník akát, bez černý a popínavá dřevitá liána plamének plotní. Podmínky ke hnízdění tu nachází ledňáček říční, strakapoud malý, slavík obecný, moudivláček lužní, rákosník zpěvný, rehek zahradní, žluna zelená či hajní.
V řece lze spatřit mimo ryby, plazy, obojživelníky a další živočichy také bobry, kteří svou přítomnost v okolí Podolí dokladují na stromech přiléhajících v řece.
Základní údaje:
Poslední zbytek přirozeného neregulovaného koryta řeky Olšavy. Nachází se mezi obcemi Podolí a Míkovice v nadmořské výšce 190 m.
Katastrální území: Míkovice nad Olšavou, Podolí nad Olšavou a Popovice u Uherského Hradiště. Vyhlášeno nařízením Okresního úřadu v Uherském Hradišti č. 6/1999 ze dne 1. 9. 1999.
Evidenční kód ÚSOP: 2055.
Kategorie IUCN: řízená rezervace.
Celková výměra: 3,4361 ha.
Předmět ochrany: Poslední zbytek přirozeného neregulovaného úseku řeky Olšavy, zoologicky velmi významná lokalita.
Geologie, půdní poměry: Údolní niva spočívá na paleogenních sedimentech račanské jednotky magurského flyše, reprezentovaných vsetínskými vrstvami zlínského souvrství. Na sedimentech paleogénu spočívá ve strmé, místy až 12 m vysoké stěně levého okraje údolní nivy návěj spraší a sprašových hlín s fosilními půdami a půdními sedimenty. Původně byla Olšava divočící řekou na fluviálních písčitých štěrcích poslední doby ledové (Wurm).
Dnešní reliéf řeky se utvářel v naplaveninách hlín v souvislosti s erozí člověkem postupně obdělávaných ploch během posledních cca 6 000 let. Shodou okolností nebyla Olšava v tomto úseku nikdy regulována a dnes je kromě ukázky původních řek naší krajiny též ukázkou geologického a geomorfologického vývoje čtvrtohorní krajiny.
Květena: Břehové porosty jsou tvořeny vrbou bílou (Salix alba), kultivary topolu černého (Populus nigra cv.), trnovníkem akátem (Robinia pseudoacacia), bezem černým (Sambucus nigra) a popínavou dřevitou liánou plaménkem plotním (Clematis vitalba). V bylinném patře vzhledem k přirozené vysoké nitrifikaci dominuje kopřiva dvoudomá (Urtica dioica).
Fauna: Ze zoologického hlediska jde o velmi významnou lokalitu. Z ohrožených druhů ptáků zde nachází podmínky ke hnízdění např. ledňáček říční (Alcedo atthis), strakapoud malý (Dendrocopos minor), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), rákosník zpěvný (Acrocephalus­palustris), rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus), rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus), žluna zelená (Picus viridis), žluva hajní (Picus viridis), cvrčilka zelená (Locustella naevia). Ještě v 80. letech 20. stol. zde hnízdil i ťuhýk menší (Lanius minor).

Splav na Olšavě
Nový splav na Olšavě byl vybudován v roce 1973 během regulace řeky.

Studánka, jejíž součásti jsou napajedla pro lesní zvěř a malý rybníček pro vodní živočichy, byla zkultivována podolskými obyvateli na jaře roku 2005. Do té doby si jen málokdo uvědomoval, že je zde malý pramínek vody připomínající studánku, protože okolí bylo zarosteno hustými keři a připomínalo spíše skládku. Ústí studánky bylo obestavěno kameny a zakryto stříškou. Voda od pramenu se odvádí dále do dvou napajedel pro lesní zvěř a odtud pak do malého rybníčku pro vodní živočichy, který má uprostřed ostrůvek se stromem. Součástí areálu je také ohniště s dřevěnými lavkami.
Studánka se nachází v katastrálním území obce Popovice, ale protože přiléhá spíš k Podolí, dohodla se v roce 2005 podolská Komise životního prostředí se zastupiteli sousední obce na symbolickém pronájmu tohoto pozemku na příštích 10 let.
V roce 2015 již smlouva nebyla obnovena.

Na Zbrodku
část Olšavy v délce na úrovni Pastviště

Studánka nad Žlebem
malá studánka na konci ulice Žleb.

Bažantnice nad Žlebem

původně to byla drůbežárna JZD – přibližně do roku 1979 roku, poté několik let stavba nebyla využívána. Pak si ji vzalo do správy Myslivecké sdružení Boří Míkovice – Podolí a využívali ji až do roku 1997 jako bažantnici. Nyní ji myslivci udržují a využívají jako sklad krmiva pro zvěř.

CÍRKEVNÍ STAVBY

Kaple Svatého Ducha
Základní kámen posvětil Jan Pavel II. při své kanonizační návštěvě v Olomouci 21. května 1995, kapli pak posvětil biskup mons. Josef Hrdlička 29. 10. 2006. 
Výrazným prvkem architektonického návrhu je úzká a vysoká věž, která charakterizuje vertikálu duchovního prostoru a ukazuje na nutnost jít v duchovním životě vzhůru k Bohu, požehnání a svátosti.  Architektura je koncipována v myšlence otevřené náruče. Nejde o prostor veliký, ale svou gradací směrem k oltáři dosahuje monumentality ve skromnosti a čistotě řešení. Do věže kaple byly zapojeny elektronické zvony se 16 programy. Oltářní obraz do interiéru namaloval a daroval Jan Černý z Podolí. Starší kostelní lavice byly darovány od farníků z kostela z Prakšic.

Kříž u Dolanky
Původní kříž, který stával na rohu naproti hospody, byl na začátku devadesátých let odstraněn a místo něj byl vystavěn nový kříž o několik metrů dále směrem k Olšavě – u autobusové zastávky před Dolankou.

Kaple Panny Marie Růžencové nebo také Kaplička nebo zvonice
byla postavená v roce 1909 na místě původní staré dřevěné zvonice, kterou nechal nařízením postavit Josef II. Jako zvonice byla využívána do roku 2006, kdy ji nahradily zvony na novém kostele – Kapli Svatého Ducha. Nyní se využívá pouze ke zvonění při úmrtí někoho z obce – zvoní se tzv. umíráček. Do zvonice vede 34 schodů.

Pamětní listina z kapličky – rok 1909

Křížek na veleckéj hraničce
byl v padesátých letech několik let zbouraný. Váže se k tomu pravdivá historka: Jednou v noci v padesátých letech se vraceli 3 kluci ze zábavy ve Veletinách, zastavili se u tohoto kříže a začali se bavit, co s ním udělat. Jeden říká: „Hoďme ho na silnicu.“ Druhý říká: „Hoďme ho radši do potoka.“ A třetí říká: " Hoši, radši s tím nic nedělajme a pojďme." A jak to dopadlo? První šel jednou z hospody, přejela ho motorka a umřel. Druhý se šel okoupat, skočil ze splavu a utopil se. A jen ten třetí, ten žil dlouho a dožil se mnoha let.

Kříž na dědině (naproti Baru u Snopků)
Křížek s nápisem JEŽÍŠ JE NAŠE SPÁSA a V TOMTO ZNAMENÍ ZVÍTĚZÍŠ byl postavený v roce 1890, jak dokazuje nápis na spodní části kamenného podstavce kříže. Zrekonstruován byl v roce 2018.

Dům č. 16 – Kolajovo
Dům byl postaven kolem roku 1895. Majitelé této sedlácké usedlosti byli František a Františka Podškůbkovi. František delší dobu pobýval v tehdejším Rakousku–Uhersku, kde se živil jako švec. Tam se také seznámil se skupinou tamních moderních osvícenců. Po návratu do rodné vlasti a obce chtěl tyto moderní trendy zachovat i na fasádě svého již zbudovaného domku. Tito rakouští štukatérští mistři zhotovili na místní poměry neobvyklou fasádu, která nad okny znázorňuje podobiznu děvčicu a šohaje v kunovském kroji, nade dveřmi pak figurální výjev nahých dětí držících mísu s ovocem. Není již bohužel známo, jestli na vyobrazení jsou majitelé této usedlosti Františka a František Podškůbkovi, avšak říká se, že ano.
V tomto podobném duchu si nechal taktéž zbudovat i nábytek v obytné místnosti a kuchyni. Tento nábytek byl spíše v zámeckém duchu a pár těchto artefaktů se zachovalo i do dnešní doby, avšak již nejsou umístěny v tomto domě.
Pan František Podškůbka zahynul v první světové válce. Paní Poškůbková neměla děti a do rodiny si vzala svou neteř. Tu si vzal roku 1919 pan Eduard Kolaja, ze Starého Města. Ten převzal také veškeré hospodářství a po kolektivizaci hospodářství do JZD se živil se jako příležitostný holič a hrdě se hlásil k hnutí OREL. Zanechal po sobě šest dětí. V této sedlácké usedlosti bydlel až do konce svého života (19. 12. 1982). Nyní je dům v soukromém vlastnictví.
O architektonickém významu stavby pojednává také kniha Lidové stavby známé neznámé od kolektivu autorů Slováckého muzea.

Mlýn
Původně byl založen v 15. století, kdy spadal pod klášter velehradský. Poté zde bylo několik majitelů Knotkovi, Šromovi, Zedníkovi a konečně Ničovi, kterým stále budova patří.
Náhon mlýnského kola obstarávala tzv. malá Olšávky, která byla zasypaná během regulace Olšavy 1973.
Po znárodnění mlýna areál sloužil jako STS – Státní traktorová stanice, poté tam byla přestěhovaná doprava a kanceláře JZD Podolí a po zrušení hasičské zbrojnice na Obecním úřadě sem byla po stavebních úpravách přestěhována Hasičská zbrojnice. Areál využívaly také jednotlivé složky obce ke své zájmové činnosti, byla zde např. klubovna či zahrádkáři zde vařili trnky či lisovali ovocné šťávy.

MŠ Podolí Byla postavena svépomocí obecním úřadem Podolí za velmi vydatné podpory všech občanů Podolí. Otevřena byla na začátku října roku 1982. Do té doby byla MŠ provozována v přízemí ZŠ v Podolí (dnes počítačová učebna a část knihovny).

ZŠ Podolí

ZŠ Podolí byla založena roku 1882, v roce 1958 byla za pomoci občanů nově zrekonstruována. Na budově školy se nachází pamětní deska Bedřichu Hofmanovi, učiteli z místní školy, který padl v koncentračním táboře.

Pomníky před ZŠ Podolí

Hrob padlého sovětského vojáka Byl odhalen v roce 1945. Stojí na něm psáno: Zde odpočívá rudoarmejec Rogačevskij Ivan Nikolajevič z Kamenec-Podolské oblasti městečko Volocisk, jenž padl v boji s německými okupanty 29. dubna 1945 u vesnice Podolí. VĚČNÁ PAMÁTKA hrdinovi, jenž položil život za svobodu a nezávislost vlasti.




Pomník obětem 1. světové války 1914–1918
Pomník na sobě nese kříž z vyobrazením Ježíše a také 23 jmen hrdinů, kteří padli, s fotografiemi. Velká část fotografií byla zničena vandaly, a proto při rekonstrukci pomníku v roce 2015 byly chybějící podobizny nahrazeny siluetami.

Místní knihovna
Historie knihovny je velmi dlouhá, což dokazuje např. také zápis z kroniky z roku 1928, který ríká, že čítá 180 svazků a má 78 čtenářů. Knihovna je umístěna v budově Základní školy., chodí se do ní velkými vraty. Otevřena bývá vždy ve čtvrtek od 16.00 do 19.00 hodin.

Kulturní dům – dříve býkovna
Na místě dnešního kulturního domu (u hlavní silnice) se původně nacházela budova obecní býkovny. Byli zde ustájení 2 obecní býci (maldší a starší) a občané si sem chodili připustit krávy. Jak říkají pamětníci, ve zdi býkovny byly dírky a těmi velmi rádi sledovali dění uvnitř místní chlapci. Krátce zde také byly ustájeny krávy JZD. Tato budova a ještě další menší rodinné domky ustoupily stavbě Kulturního domu, který byl postaven v roce 1958 jako jeden z prvních na našem okrese. Divadelní ochotnický soubor zde měl v roce 1959 premiéru poslední hry, kterou nastudoval – a to bylo Kubo. V kulturním domě se také promítaly filmy – byl zde kinoprojektor.

Pomník obětem druhé světové války u KD
V upomínku hrdiny druhé světové války jsou zde vytesána jejich jména:

• Vincenc Adamik – zastřelen 1945
• Bedřich Hofman – popraven 1943
• Antonín Malina – umučen 1945
• František Šácha – popraven 1943
• Jaroslav Niče – popraven 1941

Obecní úřad – hasičská zbrojnice
K obecnímu úřadu původně přiléhala také hasičská zbrojnice, která byla posléze zrušena a přestěhována do budovy mlýna, později zanikla úplně.

Původní podolská Bartkova pálenice
Budova původní pálenice se stále nachází v humně domu č. 11 (nyní Malinovo). Pálívalo se zde zdarma, ale odevzdával se tzv. desátek: 9 litrů si brali domů, 1 litr zůstal rodině Bartkově. Dřevo si každý musel přivézt své.

Obecní prádelna
Se dříve nacházela v mlynářově zahradě vedle Olšavy (mezi Olšávkou a Olšavou). Domeček, který v zahradě stojí dodnes, byl vybavený bubnovými pračkami začátkem 50. let. Prádelně fungovala jen několik let zhruba do poloviny let 50-tých.

Mandlovna
Český svaz žen zakoupil v první polovině 70tých let mandl, který byl původně umístěn v rodinném domku rodiny Šáchovy pod kulturním domem, po zbourání tohoto domu byl přestěhován do prostoru současné Klubovny na Mandlovně (na Havránkovém). Provoz mandlovny byl ukončen v roce po roce 2000.

Poradna / Kadeřnictví

Dětská poradna v Podolí má dlouholetou tradici. V padesátých letech byla na čísle 4 (dnes Malinovi-Šiborovi), později byla přestěhována do domu číslo 110 (dnes Kleinerovi) a poté obecní úřad koupil dům číslo 124 po rodině Habartů v ulici Sklepničky, kde je dětská poradna dodnes (MUDr. Jakšíková). Budovu si pronajímá také kadeřnice Radka Foltýnová z Míkovic.

Prasečín a drůbežárna
se nacházejí na konci Podolí u autobusové točny. Prasečín zde fungoval do 70tých let, druhá budova drůbežárny ještě déle, až do 80 tých let.

Areál Chovatelů
se nachází nad dnešní stavbou kostela. Dříve zde bydlela rodina Kroupova – Jan Kroupa, který zemřel v roce 1949, byl nejstarším Slováckým tkalcem. Areál sloužil k výstavám drobného zvířectva a klubové činnosti chovatelů. V roce 2015 zde byl vytvořen Duchovní a relaxační areál a v roce 2018 byl dům zrekonstruován a jako Podolský ráj nyní slouží k setkávání lidí i jako výstavní prostor.

Pekárna
rodinný dům č. p. 9 patřící rodině Hanáčkových fungoval dlouhá léta jako pekárna. Pec zde byla postavena v roce 1929 a v provozu byla do roku 1960. Pekly se tu kromě chleba také rohlíky, dalamánky, vánočky, tyčinky, bábovky, buchty aj. Pečivo se prodávalo jako přímo v pekárně, tak se zaváželo také do prodejen v okolních vesnicích. Často si sem lidé i z okolních vesnic vozili na trakači vlastní pečivo na upečení. I když pravidelné pečení pečiva bylo ukončeno, ještě několik let poté se zde příležitostně pekly vdolečky na svatby a podobné příležitosti.

Obecní domky na Dražných
Dva rodinné domy byly obcí postaveny za účelem vybudování bydlení pro handicapované občany či pro občany nízké příjmové kategorie, kteří nemají možnost vlastního bydlení. Jedná se o dva rodinné domy s dvěma byty nepřesahujícími svou podlahovou plochou 60m. Dva z bytů jsou vyprojektovány jako tzv. „upravitelný byt“, který bez dalších stavebních úprav může sloužit osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, tj. zejména osobám pohybově, zrakově, sluchově, mentálně a osobám pokročilého věku apod. Občanům slouží od roku 2007.

Černý mostek
Je nazývaný můstek za Podolím (cca. 200 m za točnou autobusů) přes Podolský potok, který pramení na tzv. čtvrtých. Můstek je patrný díky krátkému zábradlí, které lemuje silnici v místě mostu. Po pravé straně zde vyvěrá studánka, která dříve sloužila k občerstvení kolemjdoucích.

Obchvat obce + podchod
Dlouho očekávaný obchvat obce byl otevřený na sklonku roku 2003. V týdnu před jeho otevřením, konkrétně 13. 12. 2003 ve 13 hod 13 minut, zde nově založený Klub dobré pohody pod vedením Dagmar Doleželové zorganizovat recesistickou akci s názvem Jezdí celá dědina. Obyvatelé Podolí a Popovic sem vyjeli na různých vozítkách, aby „oslavili“ otevření této novostavby.

Hájenka v Lipinách č.p. 157
Patřila původně rodině Lapčíků – pan Lapčík byl místním hajným. Poté si ji koupila rodina Majíčků a nyní je stále v soukromém vlastnictví této rodiny.

Lichtenštejnovy kameny
Jižně od Podolí, mj. na hranici Podolského hája, je možno spatřit několik Lichtenštejnových kamenů. Ty vymezovaly pozemky (les Hluboček), který patřily k panství Uherského Ostrohu, jež vlastnil kníže Jan II. z Lichtenštejnu. Ten žil v letech 1840 až 1929 a byl nejdéle vládnoucím evropským panovníkem – vládl po dlouhé období 1858 až 1929 (tedy 71 let, což je o 3 roky déle než císař Františka Josefa I. /1848 – 1916/).
Největším z Lichtenštejnových kamenů je kamenný památník, který se nachází jen několik metrů od Hlucké búdy. Jedná se o vysoký, nahoře špičatý kámen, na který je připevněna novodobá keramická deska s lichtenštejnským erbem a nápisem: „Johanni Liechtenstein Quercetum XXXX anno Regim. Jubil XII. Novemb. MDCCCXCIIX B.“
Původně byl nápis vytesán přímo v povrchu kamene. Tento pamětní kamen byl na pozemek osazen v roce 1898, aby připomínal 40. výročí vlády lichtenštejnského knížete Jana na jeho panství. Kamenný památník během století zašel natolik, že původní nápis byl místy již na hranici čitelnosti. Ti, kdož chatu podnes využívají pro svá setkání, se rozhodli v roce 2008 vrátit památce „paměť“ a na původní kamennou desku připevnili menší keramickou s přepisem původního latinského nápisu.

SPORTOVNÍ A ODPOČINKOVÉ ZÓNY

Duchovní a relaxační areál
Na podzim roku 2015 vznikl v okolí Kaple sv. Ducha ve spojení s dětským hřištěm na Záhumní nový areál určený pro odpočinek. Bývalý areál chovatelů u Kaple se proměnil na místo určené k setkávání Podolanů. V areálu jsou také dvě skulptury andělů z dílny podolského kováře Víti Bobčíka, kterého inspiroval citát Luciana de Crescenza: „Každý jsme anděl s jedním křídlem. Abychom vzlétli, musíme se obejmout“.

Dětské hřiště na Záhumní
Hřiště bylo postaveno v polovině osmdesátých let občany Podolí na území původní navážky. Zrekonstruováno a osazeno novými herními prvky bylo na jaře roku 2013.
Na podzim roku 2015 pak byly zrekonstrovány také cestičky, plot, byl doplněn mobiliář a vysazena zeleň.

Fotbalové hřiště
První podolské fotbalové hřiště bylo podél železniční tratě naproti splávku.
Druhé už mělo polohu součastného hřiště, ale o 150m dále směrem k Veletinám. V té době zde byly dřevěné kabiny.
Třetí hřiště je to součastné, kde se již postavily zděné kabiny. Výstavba tohoto hřiště probíhala v letech 1964 – 1968. Hřiště se začalo používat až po dvou letech, poněvadž se ještě upravovala hrací plocha.

Dětské hřiště ve Žlebě
V padesátých letech se zde pravidelně konaly dětské dny, spartakiády, dožínky a jiné akce. Např. v roce 1953 zde vystupoval Jožka Severín a Božena Šebetovská.

PRODEJNY A POHOSTINSTVÍ

Prodejna JAVOR V roce 1993 prodejna Dolanka Karly Kročové (u Kajky) vyrostla na pozemku, kde původně stál dům rodiny Bečicovy, za kterým protékala malá Olšávka do mlýna. Dům byl zbourán z důvodu zlepšení přehlednosti křižovatky. Od roku 2015 je zde prodejna Pekárny Javor.

 
Večerka Můj obchod
Vietnamská prodejna byla otevřena v roce 2014 v domě č. p. 48. V roce 2015 se pak zařadila do sítě Můj obchod, patřící řetězcei Makro.

Hospoda Na Rožku – Obecní hospoda Původní obecní hospoda byla kulturním centrem celé obce, kde se konaly taneční zábavy, promítalo kino, hráli zde divadlo podolští ochotníci. Vedle hospody až do roku XXX fungovala také několik let prodejna masny.
 

Hospoda U Tomáša Původně zemědělská usedlost rodiny Šáchovy č. p. 55 je nyní v rukou rodiny Nové, která zde od devadesátých let provozuje v rodinném duchu hospodu.

Bar u Snopků / U Johnka– původně Obchodní dům Jednota
Původně dvoupodlažní obchodní dům Jednota byl postaven v roce 1956 a skládal se dole z prodejny potravin a v prvním patře byla prodejna textilu, galanterie, obuvi, drogerie, hraček, papírnictví, domácích potřeb, železářství aj. V devadesátých letech koupila dům rodina Snopkova, která zde původně pokračovala v prodeji smíšeného zboží. Nyní po stavebních úpravách využívá první patro k bydlení a v přízemí je provozován bar, nekuřácký salonek a kuchyň a kde je možno vybrat si z několika denních menu.

Podniková prodejna Kovář
Firma KOVÁŘ PLUS spol. s r. o. založil otec a syn Kovářovi , jako výhradně českou firmu. Sídlo firmy se přestěhovalo do Podolí na „Velikou“ v prosinci roku 2008.
Hlavním zaměřením je velkoobchod s mraženými a chlazenými výrobky, zejména pak s masem, uzeninami, zvěřinou, lahůdkami a mnoha dalšími produkty. Společnost prošla od svého vzniku v roce 1999 expanzivním růstem, vybudovala si vlastní mrazírenské sklady a stala jedním z předních importérů masa a masných výrobků v ČR. Dováží zboží od renomovaných zahraničních dodavatelů z celé EU, zejména z Francie, Anglie, Nizozemí, Belgie, Itálie, Španělska, Německa, Dánska. Dále importuje zboží z USA, Kanady, Uruguay, Brazílie a Austrálie Nového Zélandu a dalších zemí. Pokud ale je možné v odpovídající kvalitě a dostatečném množství nakoupit v ČR, dává společnost přednost českých výrobkům. Strategie podnikání je postavená na spolehlivosti a dobrých vztazích s dodavateli i odběrateli. Základní filozofií firmy poskytnout zákazníkům na základě individuálního přístupu ten nejlepší servis charakterizovaný neustálým zdokonalováním poskytovaných služeb a snahou o průběžné rozšiřování nabídky zaručeně nezávadných a biologicky hodnotných výrobků. Podniková prodejna firmy Kovář byla otevřena v Podolí 9. 12. 2008. Nabízí možnost nákupu ze široké nabídky sortimentu firmy, zmražené a chlazené maso (drůbeží, vepřové, hovězí, telecí, zvěřina, ryby), uzenářské výrobky, sýry, mraženou zeleninu a ovoce a jiné zboží.

Při připravování této sekce jsme využili několik zdrojů informací: především to bylo několik osobních schůzek s pamětníky obce, dále jsme získávali informace přímo na daných místech, vyhledávali jsme informace na internetu a v neposlední řadě jsme čerpali také z obecní kroniky.
Přesto všechno se může stát, že jsme se někde dopustili nepřesností či zkreslení. V tomto případě budeme velmi rádi, dáte-li nám přesné či doplňující informace, abychom vše mohli uvést na pravou míru.